V tomto případě ji nahradí místo někde jinde. Vyrobí se, nebo koupí police a šup. Je to hotovo. Tam se pak nastrkají domácí zavařeniny, konzervy a všechno takové, co je potřeba a co se časem uklidí do žaludku. Podle chuti toho dotyčného. Někdo musí mít především zavařeniny. Naše babičky zavařily naprosto všechno, co rostlo v blízkém okolí, i když nám to kolikrát nepatřilo. Jak kdysi trefně poznamenal pan Vladimír Menšík na Silvestra v televizi. Proto jsme měli špajz skutečně nacpaný zavařenými jablky a hruškami. Těch bylo nejvíce protože jsme měli několik stromů s tímto ovocem.

Já musela sbírat, a to skoro neustále to co popadalo a babička s maminkou vyráběly mošt a zavařovaly jako pro četu vojáků. Nakonec toho bylo pro celý pluk a všichni byli spokojeni. Kompot pak patřil na stůl naprosto běžně, nejen o víkendech.  V dnešní domácnosti jsou to zavařeniny kupované, ale to se nedá nic dělat. Pokud nemáte strom, nemáte ovoce. A pokud nemáte prasátko, nemáte ani domácí konzervy, které se dvakrát do roka vyráběly u naší tety. Panelákový člověk to sice nemá, ale to nevadí, aby neměl nějaký kout, kde by měly být tyto pochutiny do zásoby. A mezi ně patří to hlavní, totiž okurky.

Naložené do sladkokyselého nálevu a krásně křupající při ukousnutí.  Nálev na ně je jiný v každém kraji, v každé ulici a věřte nebo ne, v každém domě. Ano, je to tak. U sousedů přidávali do nálevu křen, o dva baráky dále kopr a za rohem i mrkev. Viděla jsem okurky s jablkem, s vinnými listy, s kousky celeru, ale také s šípky a nebyly vůbec špatné. Každá hospodyně nejlépe sama ví co v její rodině chutná nejvíce, a proto se musí sama postarat, aby toho bylo dost. Já to mám v tomto ohledu nesmírně jednoduché. Můj partner je velmi skromný a stačí mu ke štěstí brambory s cibulkou a okurkový salát. Ale na každá hospodyně má takové štěstí. 

Myslím si, že je opravdu hodně lidí, a to hlavně žen, které by si přály mít opravdu krásnou, a hlavně čistou domácnost. Například já bych bez čisté a krásné domácnosti vůbec být nemohla. Jsem ráda, že mohu mít domácnost takovou, jakou mám, protože znám opravdu hodně lidí, kteří mají úplně odlišnou doma. A to například můj bratr. Myslím si, že můj bratr snad ani neumí uklízet. Protože kdyby uměl uklízet, tak má úplně jinou domácnost, než jakou má nyní. Já sice chápu, že má náročné zaměstnání, ale on má partnerku. Myslím si, že by to hlavně měla uklízet partnerka a také vařit, jenomže můj bratr říká, že i když pracuje dvanáctky, má směny, tak jeho partnerka prý vůbec neuklízí a ani nevaří.

Co je tohle za domácnost? Abych pravdu řekla, tak kdybych byla muž a měla takhle línou ženu, tak bych rozhodně s ní nechtěla být. Jako muž bych chtěla mít opravdu perfektní partnerku. Ale ne aby jenom uklízela a vařila. Chtěla bych mít takovou úplně normální partnerku. Samozřejmě, která i uvaří a také uklidí, protože domácnost je vlastně vizitkou ženy, tedy alespoň takhle to mám na mysli já. Já jsem spíše asi takový ještě zastaralý typ. Ale mě tohle vůbec nevadí, mám tohle ráda jsem v tomhle asi po babičce a po mamince. A můj partner je také rád, že je to takhle mám.

Samozřejmě, že když jsem nemocná anebo opravdu hodně unavená, tak můj partner uvaří a také uklidí. Můj partner není vůbec líný, také chodí do práce, a ještě na brigády. Těší mě, že můj partner je takový, že by mi pomohl, kdybych třeba byla úplně nemocná. Protože si myslím, že když je čistá domácnost, tak tam také bude i klid v rodině. Akorát mi vadí, že je můj syn stále nedokáže pochopit, že uklizený pokojíček vypadá lépe. Protože se snažím svému sedmiletému synovi vysvětlovat, že uklizený pokojík je skvělý a že se tam bude také lépe hrát. Jenomže můj syn stále nechce uklízet, a to mě docela dost mrzí.